Letošního výletu do Vysokých Tater, se zúčastnilo 22 žáků 9. třídy, pod vedením čtveřice specialistů na slovo vzatých: Lojza Vrba-odborník na dopravu a osobní bodyguard výpravy, Roman Hanák-hlavní technik a plavčík expedice, Aleš Skála-kondiční trenér a překladatel a Otec Pavel Stuška, jenž se staral o duchovní a psychickou připravenost všech zúčastněných. Ve čtvrtek 18. 6. ve 3:00 hod. si bručí do tmy pestrobarevný Lojzův autobus. Ospale, ale jinak plni očekávání nakládáme do kufru zavazadla a ukládáme se do autobusu, kde mimo nás stojí, naleštěná Suzuki 650 SW. Po krátké domluvě si rozdělujeme, kdo bude Lojzíkovi dělat společnost, já v Čechách a Roman na Slovensku. Cesta po hranice nám rychle ubíhá, za nimi si vyměňujeme role a já na chvíli usínám. Asi po hodině otevírám oči, Pavel spí, Roman spí a Lojza tvrdí, že si také 20 minut zdřímnul. Snad žertoval J. V 9:00 hod. přijíždíme na Štrbské pleso, čeká nás výjezd lanovkou k chatě pod Soliskem a následný výstup na Predné Solisko. Nataška vzpomíná na varování paní učitelky Peštukové a svěřuje se nám, že má z výšky strach. Uklidňujeme ji a rozdáváme cenné rady: „Nedívej se dolů nebo víš co, až nasedneš tak úplně zavři oči.“ Nataška to zvládla, 10 minut ječení ve 25 metrech nad zemí a stála nahoře u chaty. Začínáme nastoupávat první tatranské výškové metry, někteří žáci jsou překvapeni, že tu není chodník, jiní že se jim hůře dýchá. Schvácený František konstatuje: „Takhle jsem se nezadýchal v tělocviku za celý rok.“ Nicméně po hodině a půl chůze všichni dochází na vrchol, kde vzpomínáme na maminky a vytahujeme řízky. Polská dvojice nám přeje „smacznego“ a naprázdno polykají, poděkujeme jim a vytahujeme dezert. Cesta dolů rychle utekla a ani na lanovce už není takový jekot, Nataška totiž jela 10 sedaček před námi. Vedoucí mají dost sil a tak volíme další trasu, tentokrát k vodopádu Skok. Chlapci se fotí s Lojzou …………….. Hadamczikem, náš Lojza zůstal hlídat autobus. „A to půjdeme stále po těch kamenech?“ Některé dívky asi čekaly červený koberec, ale ten tu byl jen pro královnu Alžbětu. U vodopádu vychutnáváme zasloužený relax a malá skupinka ještě po řetězech vylézá k plesu nad Skokom. Jarda se kochá výhledy a tvrdí, že si výlet zaplatí i příští rok se svou sestrou. V 17:00 hod. se vítáme s Lojzíkem a o půl hodiny později jsme již ubytovaní v interkempu Tatranec.
V pátek 19. 6. ve 3:00 hod. si bručí do tmy ……. Lojza. V pokoji pro čtyři jsme tři a medvěd tatranský uřvaný. Ráno na sebe s Romanem koukáme podlitýma očima, jen Pavel prý neslyšel ani hlásku. Lojza nám vysvětluje, že ho nesmíme nechat spát na zádech…. Brzy. Po snídani na nás čeká nemilé překvapení, kluci z první chatky měli v noci nečekanou návštěvu a přišli o batoh, peníze i doklady. Do akce povoláváme místní policii, která však na stanici neodváží pachatele, ale naše kluky, aby s nimi sepsala zápis a vydala náhradní doklady. Ani počasí nám tento den nepřeje. Sotva nasedáme do kabinkové lanovky na Skalnaté pleso, spouští se hustý déšť a prší a prší. Přihlásilo se sedm statečných, se kterými odcházím směr Velká Svišťovka. Pláštěnky po chvíli přestávají plnit svou funkci a my místo výhledů hledáme v mracích cestu. Promrzlí a promočení však po hodině útrap vztyčujeme ve výšce 2037 m n. m. českou vlajku. Při zpáteční cestě se posilňujeme povídkami o aquaparku a vířivkách a horké sprše …………… jé to byla zima! Večer si zpříjemňujeme v horolezecké kavárně a poté ukládáme děti k spánku.
Sobota 20.6. V 1:00 hod. volíme s Romanem únikovou variantu a usínáme v prvním patře, v brlohu nahoře svádí tedy boj s medvědem jen Otec Pavel. Po chvíli zjišťuji, že v chatě máme i medvídě ……….. Roman bručí taky. Ráno po snídani se loučíme s personálem a odjíždíme směr Tatralandia u Liptovského Mikuláše. Chlapci zatínají své bicepsy a vynáší Suzuki 650 SW z autobusu. Otec Pavel totiž musí odjet na večerní bohoslužbu a varianta s motorkou nám umožnila, aby s námi mohl strávit co nejvíce času. Čekalo nás 26 tobogánů, z nichž jeden měl černou barvu a ve spodní části namalovanou červenou lebku muflona. Vedle něj svítila cedule s rekordem trati v hodnotě 14,3 s. Nastalo klání o překonání rekordu. Lojza si div nespálil záda, aby posunul hranici na 14,1 s. Měli jsme i opačné tendence, kdy Kája zdolal tobogán za 29 s, ale pak nastoupil na start Otec Pavel, a když se v cíli zvedal z vody, na ceduli zasvítilo 13,3 s. To snad bylo s boží pomocí. Procházím aquapark a hledám naše svěřence, najednou se přede mnou otvírá nevídaná scenérie, burácí hudba a na břehu se mezi instruktorkami aquaaerobiku natřásá František s dalšími návštěvníky. Náš Franta však získává cenu za nejlepšího tanečníka Tatralandie. Ve 13:00 hod. se loučíme s Otcem Pavlem a jsme moc rádi, že se s námi výletu zúčastnil. O osm hodin později odjíždíme z aquaparku i my a pod pevnou taktovkou Lojzíka přijíždíme o půl druhé do Libiny, za což bych mu chtěl poděkovat a stejně tak i Otci Pavlovi, Romanovi a žákům 9. třídy, kteří společně udělali atmosféru výletu, na který se nezapomíná.
Mgr. Aleš Skála