Dne 10. června v pozdních večerních hodinách. Vedoucí kurzu Mgr. Aleš Skála a nepostradatelní členové jeho týmu Ing. Roman Hanák, Mgr. Alena Bartoňková, Mgr. Kateřina Vacková a Ing. Jana Hýblová promýšlejí strategii, jak zvládnout tři následující dny. Někdo poslední hodiny před zahájením akce využívá ke zlepšení kondice, jiný k meditaci, ti zkušenější načerpávají síly příjemnějším způsobem (chrrr…).
Dne 11. června 29 žáků osmého ročníku naší základní školy vyráží na třídenní cyklistický kurz s cílem Rešov. Pod vedením zkušených pedagogů a cyklistických nadšenců nás první den čeká dlouhých padesát kilometrů. Je osm hodin ráno a my se již netrpělivě řadíme u školy. Je to tady. Krátký sjezd do Dolní Libiny brzy vystřídá mírné, ale nekonečné stoupání na Rabštejn. Do Oskavy se ještě kocháme okolní krajinou, před Bedřichovem krásy naší vlasti některé z nás přestávají zajímat. Chvíle odpočinku na Rabštejně a už zdoláváme další úsek naplánované trasy. Po vydatném obědě v Motorestu Skřítek, který nás kapku zpomalil, pokračujeme směr Stará Ves, Kamenná hora a Stříbrné Hory. Během této etapy Jana Vodičková získává přezdívku Lady Příkopa. Slunce začíná nemilosrdně připékat a my jsme vděčni za každý úsek cesty, který nabízí stín či osvěžující vánek při jízdě z kopce. S vidinou cíle a následného odpočinku v bazénu prosvištíme obcí Skály a před námi leží několik posledních kilometrů. Všichni účastníci povinně nasadí předem natrénovaný výraz šťastného cyklisty a zatočí na příjezdovou cestu k penzionu. Vyjma dvou žáků, kteří se rozhodli pokračovat nejspíš na Rešovské vodopády, to hravě zvládáme. V tuto chvíli poprvé zasahuje náš věčně ostražitý vedoucí Aleš, který Bartoňkovou mladší s Koňárkem přivede zpátky. Tachometry ukazují 47 kilometrů. Po ubytování se rozbíhá zábava, která je odměnou po vyčerpávající cestě.
Druhý den po probuzení nám okamžitě dochází, že to ani dnes nebude snadné. Na nebi ani mráček, svaly na nohou ztuhlé, a pozadí …, to raději nebudeme komentovat. Přestože se snažíme našeho lídra přemlouvat, po chvíli i všemožně uplatit, aby dnešní okružní jízdu alespoň trošičku zkrátil, nic na něj nezabírá. Po snídani stojíme nachystaní v plné výbavě a čekáme na povel k odjezdu, abychom se vydali vstříc dalšímu dobrodružství. Sjezd dolů si užíváme, ale když začíná stoupání do Těchanova, jindy hovorní žáci umlkají. Za každou zatáčkou vyhlížíme toužebně očekávaný kostel, ke kterému máme dojet. Brzy přestáváme počítat zatáčky a každý se snažíme udržet stálé tempo. V závěru etapy nás sice překvapuje poněkud strmý kopec, ale všichni výzvu k překonání překážky zdoláváme. Na naší pouti se zastavujeme v Jiříkově v Pradědově galerii a navštěvujeme hrad Sovinec. Návrat do penzionu probíhá v dobré náladě, i když víme, že to nejobtížnější z celého dne nás teprve čeká, obávaný kopec pod penzionem. V nohách máme zasloužených 30 kilometrů a přibližně kilometr velmi prudkého stoupání před sebou. I ti nejzdatnější cyklisté naší výpravy, výjimkou je pan učitel Skála, musí kolo k penzionu vytlačit. Přestože se zdá, že zbytek dne strávíme poleháváním na pokojích, opak je pravdou. Ti, kteří se neoddávají vodním radovánkám, prohánějí své soupeře na víceúčelovém hřišti při tenise, volejbalu či nohejbalu.
Třetí den nás opět přivítá slunný den a my se chystáme k návratu. Na poslední chvíli balíme zavazadla, skládáme je do doprovodného vozidla a ponecháváme si jen to nejnutnější na cestu domů. Loučíme se s paní majitelkou a pózujeme pro záverečnou fotografii. Překonáváme poslední kopečky a nakonec si vychutnáváme jízdu z kopce vedoucí z Dobřečova až do Libiny. Jsme doma. Za tři dny jsme zdolali víc jak 100 kilometrů. Během naší společné cesty nenastala žádná neočekávaná událost či nehoda, pokud nepočítám dvoje ztracené sluneční brýle a jednu píchlou duši.
Myslím si, že za všechny zúčastněné mohu říci, že celou dobu panovala pohodová atmosféra a že jediným nemilým překvapením bylo neúnavné kokrhání místního rešovského kohouta.
Mgr. Kateřina Vacková