V časných ranních hodinách 4. května 2016 jsem se společně s pěti žáky naší školy (Karolína Bartoňková, Natálie Janíčková, Sára Hühnelová, František Bartoněk a Matyáš Bartoněk) vydala na dlouho cestu, na jejímž konci nás čekalo švédské městečko Falun, pro nás Čechy spíše známé jako středisko zimních sportů. Tentokrát však Falun hostil příznivce florbalu ze všech možných částí Evropy. Ve většině z nás panovaly smíšené pocity, neboť jsme před sebou, mimo 26 hodin strávených v autobuse, měli také plavbu na dvou trajektech. Na otázky typu: „Co když se potopíme?“ či „Má ten trajekt dostatek záchranných člunů?“ jsem přestala odpovídat již před začátkem naší cesty, sama vyděšena k smrti. Ale přežili jsme a 5. května v šest hodin ráno jsme šťastně dorazili do cílové destinace.
Jelikož gymnázium, v němž jsme měli být ubytováni, bylo ještě zavřené, vydali jsme se na obhlídku sportovní haly, ve které jsme měli svést lité boje s našimi soupeři. Po vstupu na sportoviště se mnohým z nás rozzářily oči úžasem. Před námi se na jedné obrovské ploše rozprostírala čtyři florbalová hřiště. Již během čtvrtečního odpoledne mohly děti předvést své florbalové umění pod vedením reprezentačního trenéra Radima Cepka. Některým se dařilo více, jiným méně. U některých z „mých“ dětí došlo i na slzy zoufalství ze strachu, že by mohly něco pokazit, když proti nim stojí soupeři z nejlepší florbalové země světa – Švédska. Během několika hodin z nich ale tréma opadla a staly se výraznými oporami svých týmů. Téměř všem se podařilo vstřelit soupeřům gól a někteří si dokonce odvezli suvenýr v podobě míčku, se kterým se jim podařilo rozvlnit sítě soupeřovy branky.
Přestože jsme povětšinu času trávili v hale, ať již hrou nebo povzbuzováním druhých 4player týmů, našli jsme si také chvilku, abychom vystoupali do lyžařské stopy a alespoň částečně poznali pocity skokanů, když se řítí velkou rychlostí směrem dolů.
Dny strávené na florbalovém turnaji Axa floorball cup rychle ubíhaly a před námi bylo pondělí, den odjezdu. To jsme si však uvědomovali pouze částečně, neboť všechny týmy měly před sebou ještě minimálně jeden zápas. U13 ve čtvrtfinále čekal velmi těžký soupeř ze Švédska a pozdější celkový vítěz této skupiny. I přes prohru nakonec obsadili krásné 5. místo z celkových 18 týmů. V tomto týmu hrály Kája Bartoňková a Natka Janíčkové. Sára, Franta a Matyáš bojovali ve skupině U11. V této skupině neexistovala žádná tabulka a všichni borci si domů na památku odvezli medaile. Na konci turnaje celý tým 4player obdržel od pořadatele turnaje pohár za fair play.
A mohli jsme se vydat domů. Upřímně, nikomu z nás se moc nechtělo, ale neměli jsme na výběr. Cesta zpět nám utekla mnohem rychleji než ta předchozí. Během každé zastávky následovalo focení s pohárem, s reprezentačním trenérem Radimem Cepkem a také s Vojtou Šišmou, který byl garantem celého našeho výletu. Než jsme se nadáli, byli jsme v Praze a následovalo loučení s polovinou našeho týmu a ujišťování, že příští rok se ve Falunu všichni setkáme.
Mgr. Alena Bartoňková