Ve čtvrtek večer se naše školní družina proměnila v místo, kam by se odvážil jen opravdový hrdina. Stala se hradem hraběte Drákuly. A že nás bylo! Po setmění se začali trousit na zahradu školní družiny malí čarodějové, zombíci, upíři, duchové a kostlivci. Nakonec se sešlo 28 odvážlivců. Ano, konalo se Halloweenské nocování v družině!
Po strašidelném přivítání jsme vyrazili na bojovku. Společně jsme se ze všech sil snažili našimi zaklínadly očarovat školu a věříme, že se nám to alespoň z části povedlo. Po návratu do bezpečí družiny na nás čekal strašidelný raut – čarodějnické prsty, pavoučí muffiny, koláčky, pizza a jiné pochutiny, ale také plnění úkolů a mega diskotéka.
A co by to bylo za akci bez stezky odvahy, na kterou se děti tak těšily? Když padla úplná tma, vydali jsme se vstříc velkému dobrodružství. Děti s vykulenýma očima a s velkou dávkou odvahy šly odhodlaně, každý v ruce křečovitě svíral baterku. Jen občas se někdo nenápadně přilepil na záda paní vychovatelky, aby jí pomohl, kdyby se bála. Na konci stezky všichni triumfálně prohlásili, že se nebáli. A tak jsme zjistili, že největší odvaha je jít potmě.
Po návratu jsme se všichni uložili do spacáků. Tedy – uložili je silné slovo. Družina připomínala spíš kemp v zóně neustálého pohybu. Všude šustily spacáky, někdo hledal polštářek, někdo plyšáka, jiný ponožku… Ve 22:00 jsme slavnostně zhasly světla. Ve 22:05 se ozvalo první:,, Paní vychovatelkooo, já nemůžu usnout.“ Tato věta se nám vryla hluboko do paměti (za ten večer jsme ji slyšely 36x). Od 22:10 do 23:00 se děti začaly ve druhém kole průběžně trousit na WC. Do půlnoci to vypadalo, že spíme…alespoň podle vzdáleného klidu, který trval přesně 7 minut. Pak se ozvalo chichotání, špitání, přesouvání. V 00:45 se poslední malý duch připlížil s otázkou: „A kdy bude ráno?“ Na tuto otázku už jsme ani jedna neměly sílu odpovědět😊
Od 2:00 do 4:00 začala pravá noční show 😊. V domnění, že alespoň na pár hodin zavřeme oči, se děti rozhodly předvést, co se může dít, když spí. První chrápnutí se ozvalo tak mocně, že se pohnul i nafukovací duch ve dveřích. Přidalo se spokojené funění, tiché mručení, které znělo jako kouzelnické zaklínadlo. Občas se ozval výkřik, tichý pláč nebo vrzání zubů – prostě noční družinová symfonie v plné síle. Ráno se všichni probudili s rozcuchanými vlasy, kruhy pod očima a nadšením v hlase: ,,To byla ta nejlepší noc! Kdy to uděláme znovu?“ 😅 Jedno je jisté – spacáky i děti přežily, nervy vychovatelek taky a noc v družině se stala legendární! 👻
Martina Kappelová, Martina Čechová
