Úkol pro školní rok 2011 – 2012 zněl jasně: „ Dostat na lyže co nejvíce dětí z II. i I. stupně ZŠ Libina.“ Sondáž proběhla v teplých měsících loňského roku a zájemců bylo na tři autobusy. Rezervace míst na chatě Sabince pod Pradědem, byla v chladnějších měsících předešlého roku a autobusy by se naplnily dva. Konečný počet, stanoven týden před odjezdem, za sibiřské zimy, nám dal jeden autobus a jeden mikrobus, celkem 29 dětí sedmých tříd a 18 dětí čtvrtých a pátých tříd.
5.2.2012 –7:00: Led na kluzišti u školy přemrzá a praská, marně se snažím zahřát teploměr, abych nalezl minimum -30 stupňů. O půl hodiny později mám telefonát ze Sabinky, zda-li dorazíme, neboť 2 kurzy jim již odřekly. Vytahuji teploměr zpod bundy a hle rtuť je na – 25 stupních….přijedeme. Cesta autobusem ubíhá rychle, čím blíže se dostáváme k cíli, tím se ale zhoršuje viditelnost. Ne však díky počasí, které je krásně slunečné, ale díky zvyšujícím se sněhovým bariérám kolem silnic. 9:20: Hledáme v závějích vchod do Sabinky. 9:30: Z ledové jeskyně vylézá nový personál chaty. 9:31: Vítáme se. 9:40: Stále se vítáme, je nás 32. K dětem totiž přibyli 3 instruktoři, které letos povolal sám děd Praděd. Levá ruka děda praděda – Alena Bartoňková, pravá ruka – Roman Hanák a vizáž děda Praděda – Aleš Skála.
12:00: Kuchařka je na nás velmi milá, dostáváme oběd bez polévky,neboť prý máme z domu jídla dost. I vedoucí se usmívá, zatím však pouze z fotografie nad dveřmi v obětí s venezuelským reprezentantem na běžkách. 14:00: MRZNE a my jdeme na svah. Jsme jediní. Začíná rozřazování do družstev. 14:20: „Děti nejezděte mimo sjezdovku, v lese jsou skoro tři metry sněhu,“ varuji skupinu.14:30: Jsem po pás zahrabán s neposlušnou studentkou v prašanu. „Počkej až mě odsud dostaneš,“ křičím na ni. 15:00: MRZNE pořádně, jdeme na chatu. 19:00: Probíhá hodnocení pokojů. U děvčat na 21- ce voní čerstvý jablečný štrúdl – pochvala instruktorů paní Jandové, dcerka vychází z hodnocení s výbornou.
6.2.2012 – Přijíždí pravé a levé oko děda Praděda – v podání Pana Starosty a jeho přítelkyně Simony, kteří se ihned zapojují do programu k družstvu Lemurů u paní uč. Bartoňkové.12:00: Polévka je na stole, kuchařka je opět velmi milá, děti si stěžují, že jim nechce přidat. 14:00: Družstvo Píchačů, pod mým vedením, vyráží na běžkách na chatu Švýcárnu. 15:00: MRZNE, FOUKÁ-vzpomínám na termální aqupark v Popradu a olamuji si rampouchy z vousů, děvčatům zatím zbělaly vlasy, nicméně cíl dobyt. 19:00: Levá ruka děda Praděda má zarudlé vnitřní části stehen. Vizáž děda Praděda, jakožto hlavní zdravotník, se pokouší určit příčinu a diagnózu. Pravá ruka má obavy z moribundusu. Vizáž poukazuje na omrzliny a oči děda Praděda tvrdí, že to ještě neviděly.
7.2.2012 –8:00: MRZNE až praští a Hanáci s Romanem včele, mizí s běžkami na nohou v mlze a větru. Ostatní plápolají na svahu a po dvou hodinách odpočívají v teple chaty.12:00:Přichází nová kuchařka, jsme k ní velmi milí a dvakrát si přidáváme. 17:00: Děti nám oznamují , že jim od začátku pobytu neteče teplá voda, my zhrozeni jdeme hledat jehlu v kupce sněhu-VEDOUCÍHO. 17:15: Dveře nám otvírá zamračená postava z fotky nade dveřmi. Po přelévání viny na údržbáře, nám však zapíná pojistky pro bojlery. 17:30: Lyžaři se konečně sprchují.
8.2.2012 –8:00: Na běžky se dostává i třetí družstvo s Alenou, Panem Starostou a Simčou. 12:00: Přijíždějí morálně a psychicky vyčerpáni, neboť motivovat některé žáky k chůzi, natož k běhu na běžkách, byl nadlidský výkon. „ Nechte mě tady umřít,“hláška dne z jejich pelotonu. 19:00: Zarudlé části stehen Levé ruky, jsou v pokročilejším stádiu. Oči děda Praděda se na to nechtějí ani podívat.
9.2.2012 – Velké závody. Přijíždí pravé a levé ucho děda Praděda – a to pan Ředitel s manželkou. Levá ruka však odjíždí k doktorovi. 10:00 Děti závodí na běžkách, mohutně povzbuzovány takřka celým dědem Pradědem a i spoustou náhodných kolemjdoucích. 12:00: Alena se vrací od doktora s diagnózou omrzlin, jakožto jeden z prvních případů omrznoutí přes troje funkční prádlo a kvalitní lyžařské kalhoty. Uši děda Praděda to prý ještě neslyšely.
14:00: Naši lyžaři jsou nachystáni na slalom, když vtom se zjevuje na svých prknech sám děd Praděd v celé své kráse, popřáním úspěchu a projetím branek, zahajuje závod.Všech 29 žáků ZŠ Libina si poradilo s klasickým i sjezdovým lyžováním a to tak, že na nás na Pradědu budou určitě dlouho vzpomínat, byli jsme tam totiž skoro jediní:o)
10.2.2012 Odjíždí sedmáci a přijíždí benjamínci naší školy. 9:10: Mikrobus hrabe v kopci, 100 m od Sabinky. 40 lidí z autobusu za námi, nám chce pomoci tlačit, my však se sněžnými řetězy sami dojíždíme k cíli. 12:00: Opět jsme bez polévky, hádejte kdo se vrátil? Stará, mladá kuchařka je zase velmi milá. 15:00: Děti jsme rozdělily do 3 skupin po šesti a doufáme, že jsou dost unaveni. 19:00 Vizáž děda Praděda se pokouší uspat děti kytarou a písní: „Máš má ovečko dávno spát,“- neúspěšně. 01:00: Žáci ještě nespí.
11.2.2012 – 9:00:Skoro všichni lyžaři se dostávají na vlek.13:00:Odpolední klid, děti lítají po Sabince. Vedoucí chaty se stále mračí.19:00: Zpívám novou ukolébavku: „ Máš můj Olečko dávno spát,“ – úspěšně, po večerce všichni spí.
12.2.2012 – Naši nejmladší už jezdí skvěle a odpoledne navíc dobývají pěšky nejvyšší horu Moravy a Slezska.
13.2.2012 – Opět závody s dědem Pradědem, večer maškarní karneval a udělování medailí, diplomů a cen. Vedoucí chaty se usmívá, jako na fotografii-platíme.
14.2.2012 – Odjíždí 18 žáků a 3 instruktoři, kteří zde strávili krásné chvíle a zážitky, na které se nezapomíná. A kdyby přeci jen, tak za rok pojedeme zase..
Vizáž děda Praděda (Mgr. Aleš Skála)