Ve dnech 2.1.07 – 7.1.07 se uskutečnil na chatě Barborce na Pradědu lyžařský výcvik naší školy, kterého se účastnilo 38 žáků a 4 instruktoři: zdravotní sestra – Jitka Kappelová, hlavní kameraman – Roman Hanák, ostřílený horolezec a zálesák -Pavel Jeník a hlavní zdravotník – Aleš Skála.
Tradičně pochmurnou náladu pana řidiče nevylepšil ani sníh, který se objevil už v Malé Morávce. Ale nám tak naštěstí odpadlo 5 dnů strávených pěší turistikou v Jeseníkách a mohli jsme se plně věnovat výcviku na lyžích.
Den první- rolbu jsme naložili až k prasknutí. Žáci si však vzali tolik jídla a kosmetiky, že jsme 800m k chatě šlapali s krosnami na zádech.
Rozdělení pokojů: vše proběhlo v pořádku, jen na instruktory zbyly 2 dvojáky.Vyvstala tedy otázka, kdo bude spát s Jitkou? Roman se přiznal, že nechrápe, a tak se vše vyřešilo.
Kuchaři si po prvním a vlastně i druhém, třetím a čtvrtém obědě mnuli ruce, děti totiž nechávaly až polovinu porcí lyžařům a turistům jiných skupin.
První lyžařský kontakt se sněhem– k našemu velkému překvapení měla většina žáků lyžařské kombinézy a vybavení srovnatelné s výstrojí špičkových závodníků, a tak když se Miloš Bajaník nasazující si sjezdařskou helmu a brýle zeptal: „V kolik pojedou vleky?“ Neměl jsem to srdce mu říci, že celý týden si bude muset jako všichni ostatní odšlapat pěšky. Odvětil jsem tedy: „Doufám, že už sis navoskoval lyže, ať ti to dobře jede!“
A jelo! Některé žáky brzdily až smrčkové bariéry a druhé naštěstí prohlubně po pádech předchozích spolužáků. Vytvořili jsme tedy 4 družstva, zastupující všechny sorty lyžařů – od tzv. ležáků, belháků, kteří se často dostali na svah, když se ostatní vraceli do chaty, až po krasojezdce a šusaře, kteří jako zatím jedni z mála zanechali své stopy na Malém Václaváku, kde jsme lyžovali.
A teď už jen stručně:
Sněhová nadílka: každý den napadlo 5 cm prachového sněhu, ve čtvrtek 6 cm.
Strava: Na začátku, jak už jsem říkal, měly děti jídla nadbytek, tak je personál obskakoval a vybízel, aby si chodili přidat. Ke konci, když došly zásoby z domu, cituji kuchařku: „Borůvkové knedle nepřidáváme, zítra budou párky, tak možná.“ Další den – nepřidali.
Zápis ze zdravotnického deníku: Tomáš Karika nechce jíst – doporučená léčba – půl dne odpočinek a balení disko sušenek.
Po návratu k nemocnému, který přetrvával na pokoji s nemocnými děvčaty: pacient blaženě spí, na zemi je prázdný obal od sušenek.
Večer téhož dne : děvčata se s černým svědomím přiznala, že když Tomáš usnul, sušenky si rozdělily. Pacient se ale cítí lépe.
Morálka družstev: bojovná, motivující, popuzující. Všechna družstva si vymyslela názvy a hymny. Např. Lemry, Zlomená lyže a každý den vyřvávali. Cituji: „ jezdíme bez panáka, předjedem i Hanáka,“ nebo : „Lemry ty se nebojí, všechny družstva předhoní!“
Snadněji to všem šlo při večerních programech, které poslední noc vyvrcholily maškarním bálem. Umístění – 1. Bajaník – Dolly Buster, 2. Zouhar – Lehké děvče, 3. Vraník – Žongler, 4. Polončík – Mr. Hip-hoper, 5. Pavel Jeník – Usáma bin Ladin.
Běžecký výcvik: přijeli jsme s 12 páry běžek, zbylo jich 13. Snad byl jejich majitel v době našeho odjezdu ještě ubytován a nalezl je vzorně opřené v lyžárně.Tři čtvrtiny lyžařů si tak mohlo vyzkoušet a pobavit se při běžeckém lyžování. Opět cituji: M. Kučerová: „Proč jsem psala ježíškovi o snowbord a ne o běžky?“ Nebo výstižné – P. Ocetek: „Poprvé a naposledy!“
Návrh pro další roky – povinné běžky pro všechny.
Dobytí Pradědu – napokraji smrti hladem, napokraji smrti žízní, napokraji smrti vysílením, ale stálo to zato.
Závěrečný závod- mlha, teplota 1º C, těžký mokrý sníh. Ozývá se pískot píšťalky a jeden za druhým prodávají lyžaři na svahu vše, co se naučili. Bojují srdcem a ctí, po těžkých pádech vstávají a dojíždějí do cíle, aby nebyli diskvalifikování. Dav šílí a bouřlivě povzbuzuje každého závodníka: „Jeď, jeď, vstávej!“ A je to tady, chvíle napětí a už zaznívá vítězům i poraženým „We are the Championes“. I teď všichni vstávají a gratulují nejlepším, kterým tečou slzy po tvářích. Slzy štěstí a pocitu, že přeci jen něco dokázali.
6.1.2007 – sjelo všech 38 žáku, 4 instruktoři, 3 rodiče a pan ředitel sjezdovku Malý Václavák a o den později se všichni zdraví, šťastní a vyčerpaní vrátili zpět domů do Libiny.
Chtěl bych poděkovat všem instruktorům za dobře odvedenou práci.
Vedoucí kurzu Aleš Skála.