O jarních prázdninách se naše školní družina vydala na velkolepý výlet do Prahy. Pro některé děti to byl dokonce první zážitek z cestování vlakem a vůbec první návštěva našeho hlavního města.
Po příjezdu jsme se vydali na Václavské náměstí, kde nás čekala první výzva – najít slavného koně a splnit připravené úkoly. Kolemjdoucí se na nás usmívali, někteří se i zastavili a fandili nám. Holt, když Moraváci dorazí do Prahy, je to událost!
Poté přišel čas na návštěvu Muzea fantastických iluzí, kde se děti doslova ztratily mezi optickými klamy. Úžas nebral konce! Fotek máme nepočítaně – schválně, kdo z rodičů pozná své dítě visící ze stropu nebo naservírované na talíři?
Po takové dávce magie bylo potřeba doplnit energii. Vybrali jsme KFC – a obsluha tam podala výkon hodný rytířského řádu. Představte si třicet dětí objednávajících najednou – omáčky létaly vzduchem, hranolky mizely rychlostí světla, hamburgery, cheeseburgery, stripsy, koktejly, zmrzliny, plyšová kuřecí stehýnka… paní za kasou si pravděpodobně ještě dnes opakují dechová cvičení. Ale zvládly to na jedničku!
A aby naši “Piráti z Libiny” měli co nejvíce zážitků, nasedli jsme na metro. Některé děti se držely sedaček jako na horské dráze, jiné si užívaly jízdu s naprostou samozřejmostí. Při každém nastupování, vystupování a přepočítávání jsme sklízeli obdiv. Už je to jasné – Pražáci nás Moraváky potřebují, ať mají komu smekat klobouček!
A teď to nejlepší – náš velkolepý závěr! Po celém dni plném dobrodružství jsme totiž málem nestihli vlak. Jakmile jsme si uvědomili, kolik je hodin, vypukla panika hodná hollywoodského trháku. A pak to začalo – sprint přes nádraží, batohy létaly, děti se smály, vychovatelky funěly a celé to připomínalo scénu z filmu Sám doma, kdy rodina McCallisterových běží na letadlo. Chyběla snad jen dramatická hudba. Ale dobrá zpráva – vlak jsme stihli! Sice jsme naskočili skoro za jízdy (dobře, ne doslova), ale seděli jsme, dýchali a hlavně – vezli si domů spoustu zážitků.
Celý den utekl jako voda a jedno je jisté – na tenhle výlet nikdo z nás nezapomene! A děti? Ty byly neuvěřitelně hodné. Žádné ztráty na životech, žádné drama, jen legrace, radost a nekonečné vzpomínky.
Takže, Praho, měj se na pozoru – my se ještě vrátíme!
Paní vychovatelky Čechová, Kappelová a Salačová
